Život v hostelu v Londýně (Work Exchange)

V září minulého roku jsem odjela na několik měsíců do Londýna - jen tak , jelikož se mi tohle město zalíbilo, když jsem tam byla předtí...


V září minulého roku jsem odjela na několik měsíců do Londýna - jen tak, jelikož se mi tohle město zalíbilo, když jsem tam byla předtím, a tak jsem si řekla, proč se tam nepodívat na dýl. Původně jsem tam plánovala jet přes workaway, což je stránka, kde lidé hledají dobrovolníky z celého světa, kteří by vykonávali práci výměnou za ubytování a stravu. Ale při mém hledání jsem narazila ještě na stránku hosteljobs a worldpackers, přičemž hostel, v kterém jsem nakonec žila, jsem našla právě na worldpackers. Na této stránce byste se měli registrovat pro možnost zaslání odpovědí na inzeráty, ale můžete i přímo kontaktovat dané hostely, přes kontakt, který uvádějí na svých stránkách, což jsem udělala já. Napsala jsem e-mail s tím, kdo jsem, co od této zkušenosti očekávám a co nabízím. Hostel se mi za pár dnů ozval a jelikož jsem v té době zrovna byla v Londýně, mohla jsem se osobně dostavit na pohovor, ale ten mnohdy ani není nutný, nebo se můžete domluvit na skype pohovoru, no a vzali mě. Začátkem září jsem odjela do Londýna, kde jsem měla strávit minimálně dva měsíce.

Předtím než budu psát, cokoliv dalšího o mé zkušenosti, chci podotknout, že všechno je založené na zkušenosti z pouze jednoho konkrétního hostelu. 

Jak jsem zmiňovala, v tomto hostelu jsem měla strávit dva měsíce, ze kterého se nakonec staly více jak tři měsíce, k tomu proč se dostanu až později v článku. Většinou máte nastavené tedy nějaké minimum, na kterém jste se šéfem domluvení. Podle mě není fér odejít před uplynutím této doby, pokud tedy nedochází k porušování vzájemně nastavených pravidel, nebo se tam cítíte opravdu špatně, ale tohle se týká obou stran - pokud člověk počítá s tím, že bude moct v daném hostelu zůstat určitou dobu a majitel mu předčasně řekne "Ahoj" předčasně a bez důvodu, asi bych si dávala bacha. Proto vykonávejte svoje povinnosti poctivě, ale zároveň se sebou nenechejte zametat.
Pojem Work Exchange je tedy vykonávání práce za ubytování především, ale mnohdy i za stravu a další výhody. Tento pojem zmiňuji hlavně pro ty z vás, kteří si budou chtít hledat stránky, na kterých můžou podobné nabídky najít, nebo jen zkušenosti dalších lidí s touto formou práce.

Začnu samotnou prací a k výhodám a podmínkám v hostelu se dostanu. Moje směny byly 6tihodinnové a většinou jsem začínala v 8 a končila ve 2, přičemž mezitím jsem měla ještě zhruba půlhodinovou pauzu, takže člověk měl čas si jít zapálit a něco pojíst. Pozice, kterou jsem zastávala, by se dala označit jako housekeeping a skládala se z několika činností - jako první jsem ráno začala uklízet všechny koupelny a záchody, a potom jsem si šla na recepci pro seznam pokojů, na kterém bylo poznačeno, které pokoje jsou prázdné, odkud lidi v daný den odjížděli, a do kterých se noví hosté stěhovali. Mimo pokoje, v kterých se každý den vynášeli koše, jsem také uklízela některé chodby a komplet uklízela všechny soukromé pokoje, přičemž některé měli svoji vlastní koupelnu a v nichž jsem také musela povlíkat postele, jelikož se jednalo o "speciální" pokoje.
Trvalo mi nějakou dobu než jsem se naučila dělat všechnu práci natolik rychle, abych končila v dohodnutý čas. Ze začátku jsem přetahovala, přece jen, když neudělám tu práci já, tak nikdo, ale práce bylo prostě tolik, že se to v jednom člověku nedalo zvládat včas a zároveň pořádně odvést danou práci. Proto jsme se s majitelem dohodli, že ke mě přijme dalšího dobrovolníka - většinou je to tedy o domluvě, člověk se nesmí bát svoje obavy říkat nahlas. Ale byly dny, kdy práce bylo opravdu moc, víc než bylo personálu v daný den k dispozici, a tak jsem za nějakou práci navíc, která nebyla součástí mých povinností, dostala zaplaceno. Jinak celkově jsem pracovala 5 dní v týdnu a 2 dny jsem měla volno. Ještě taková poznámka, jelikož jsem uklízela i pokoje, lidé v nich po svém pobytu mohli zapomenout nějaké věci, samozřejmě věci, které tam nechali nedopatřením se odevzdávaly na recepci, ale takové věci jako drobné nebo i spoustu neotevřeného jídla či alkoholu jsem si mohla nechat. Taková maličkost, třeba by to někoho zajímalo.


Pokud máte dobrý kolektiv, v kterém pracujete, pak je to všechno o domluvě. Ale nastala situace, během které odešla z hostelu holka, se kterou jsem si střídala služby - tedy ona pracovala, když já jsem měla volno a některé dny jsme pracovaly dohromady. Vždycky, když potřebovala, tak jsem si s ní vyměnila službu a vyhověla jí - je to zkrátka o pomáhání si, a proč bych si tu službu nevyměnila, když prostě můžu a tomu druhému člověku to pomůže. Jeden večer jsem vyrazila s kamarády na maraton do kina, který se promítal přes celou noc a další den jsem měla volno, tedy byla jsem domluvená, že v daný den bude ona pracovat sama - a tento maraton jsem měla domluvený opravdu dlouho dopředu a ona o tom moc dobře věděla. No, předtím než jsem na maraton odešla, ještě během naší společné směny předchozí ráno, se daná "kamarádka" rozhodla sbalit a odejít, vlastně to neměla v plánu říkat ani na recepci, ani mně - přitom já zrovna uklízela pokoje, které jsme měly v daný den uklidit. A v ten moment jsem v hostelu byla já jediným člověkem, který dělal housekeeping, takže další den ráno, hned jak jsem přišla z maratonu, jsem začala "svou" směnu. A podotýkám, že tohle byla jediná směna, kterou jsem si za celou dobu chtěla "vyměnit". Úžasné chování. No, danou směnu jsem odpracovala, začala jsem později kvůli té akci, ale majitel byl samozřejmě rád, že aspoň někdo může pracovat, plus mě pomohli i lidi z recepce, když měli čas navíc. Aspoň vím, že nemám nutně od každého očekávat to samé, co jsem pro ně udělala já. Tohle byl asi takový delší rant mimo, ale zmínit jsem to musela, navíc to byla jediná situace ohledně práce, která mě fakt naštvala.

Ale měla jsem i jiné super spolupracovníky, jinak nové spolupracovníky vždy zaučoval předchozí pracant, takže tahle práce pak připadala i na mě a byla to zajímavá zkušenost. Práce ve dvou byla až na zmíněnou zkušenost super, i když já si většinou užívám práci o samotě, ale v tomto případě byl člověk rád, že měl na všechno čas a mohl práci odvést důkladně. S některýma lidma jsem se během směn opravdu nasmála a takovéto směny ubíhaly rychle a člověk se na ně snad i trochu těšil.
Pak byli i lidi, s kterýma byly spíš samé problémy, v tom smyslu, že se rádi ulévali a stále si stěžovali - třeba i na moc práce, přičemž se dalo všechno zvládnout, zvlášť ve dvou lidech. Já začínala na samé pozici sama. A zaučování některých lidí bylo zajímavé, občas trochu frustrující, jelikož ne každý umí dobře anglicky, hodně lidí do Anglie jede právě z důvodu naučit se anglicky, takže člověk v takových situacích potřebuje trochu trpělivosti.

zlomek lidí, co jsem poznala - ať už mluvím, o hostech nebo o spolupracovnících

Co se týče lokace hostelu, ta byla perfektní, hostel se nacházel v South Kensington, což je velmi hezká a drahá čtvrť. Bydlela jsem hned u stanice metra, v blízkosti byly obchody, i kavárny, třeba i takový Starbucks, a u mě a mých přátel velmi oblíbený McDonalds, hlavně proto, že měl otevřeno až do dvou do rána. Jinak za 20 min. pěšky se člověk mohl dostat k muzeím a do Hyde Parku a do samotného centra Londýna se dalo pěšky dojít za hodinu, což není až tak špatné, i když pokud měl člověk peníze na to si vzít metro, byla to samozřejmě lepší volba - jako největší mínus Londýna určitě vidím tu cenu dopravy. Ještě k samotnému ubytování pracovníků - pracující hostelu měli svůj vlastní pokoj, který se nalézal v suterénu hostelu a v něm bylo 8 postelí, tedy 4 palandy. Bohužel se mi nepodařilo ukořistit spodní palandu, a pak už nebyla příležitost si to s nikým vyměnit, ale to až tak nevadilo. V pokoji byly k dispozici i komody a poličky a jednalo se o největší pokoj v celém hostelu. Určitě se nejednalo o nejlepší pokoj, jelikož majitel dbal víc o pokoje pro hosty a zvlášť o soukromé pokoje než ty, v kterém žili samotní lidé, co pro něj pracovali. Jinak samotné bydlení v hostelu rozhodně není až tak špatným, ale nevýhodou spaní v jednom pokoji společně, je určitě ten fakt, že každý má jiný spací režim, hlavně proto, že každý pracuje v jiné hodiny a tento hostel měl k dispozici navíc 24hodinovou recepci, což znamená, že někteří pracovali přes noc a přes den potom spali. Takže žádné trávení času v pokoji nebo čtení si tam a podobně, to už radši člověk trávil čas ve společných prostorech.

čtvrť Earls Court

Co se týče stravy, tak na snídani jsme si mohli udělat toasty nebo vajíčka nebo si dát cereálie a během celého dne byl k dispozici čaj i kafe (i když to kafe se nedalo pít, takže jsem si koupila svoje vlastní, a taky horkou čokoládu, protože co je lepšího než dívat se na film s hrnkem horké čokolády v ruce). A večeře byla v hostelu taky zdarma, většinou byl někdo hlavní, kdo dělal večeře, ale jednou týdně vždy pomáhal i každý z dobrovolníků. Já sice vůbec vařit neumím, ale pomáhala jsem a všechno se zvládalo. Jinak během dne byla k dispozici kuchyň pro všechny, kdo si chtěl něco připravit k obědu a tak.

Výhodou, kterou měli pouze dobrovolníci, byla také možnost využití pračky a sušičky. Jinak tenhle hostel měl i další aktivity a výhody i pro hosty - jako možnost půjčit si kytaru, playstation, k dispozici byly i nějaké deskové hry, netflix, na kterém jsem se tam stala závislou a asi by se našly i další drobnosti.

Ze začátku jsem měla v plánu si najít i druhou práci v Londýně - byla jsem i na nějakých pohovorech a zkušebních směnách, ale časově mi to buď nevycházelo s mýma směnama v hostelu, nebo mě na některých místech nevzali. Potom jsem si už ani práci nehledala, jelikož jsem neměla dost energie ani na pořádné prozkoumávání Londýna, natož na chození do další práce. Ale mám kamarády, co si práci našli a vyhovovalo jim to.
Nutno podotknout, že kdybych si našla práci přímo v Londýně, tak by se jednalo o moji celkově již třetí práci, mimo samotné dobrovolničení v hostelu ještě pracuji online přes počítač, což je výhoda, jelikož můžu pracovat odkudkoliv na světě, ale jak už jsem zmiňovala, v hostelu je někdy těžké se pořádně soustředit, a tak se mi určitě líp pracovalo v kavárnách - nebo se dají najít i určité knihovny, kde se dá pracovat, já osobně mám ráda prostředí kaváren, jak pro práci na počítači, tak i pro čtení nebo psaní si, v hostelu za vámi přece jen někdo může přijít a trochu vás otravovat, nebo může být hostel někdy až moc hlučný - když se lidi dívají na televizi nebo hrají playstation.

v kavárně Fuckoffee

Samozřejmě, atmosféra v hostelu záleží i na samotném majiteli, šéfovi, ten tam v našem případě sice byl většinou, ale ve své vlastní odlehlé kanceláři, mezi hosty tolik nechodil ani se s nima neznal, podle mě se u tohoto strašně pozná, koho vedení hostelu upřímně baví, a kdo za tím vidí jen profit, to ale nic nemění na tom, že ostatní lidi, co tam pracovali byli strašně fajn a vztah personálu s hostama byl naprosto skvělý, všichni jsme tam byli víceméně kamarádi - hlavně personál a dlouhodobí hosti.

V mém konkrétním případě asi musím zmínit i to, že zhruba po měsíci tam jsem začala mít problém se vstáváním načas, však to možná někteří znáte, párkrát se to může stát, ale nesmí to přejít do pravidelného problému, a jelikož s tímhle jsem měla problém pak už i ke konci střední (u mě to souvisí s motivací celkově), tak jsem to "vyřešila" tak, že spát jsem chodila po mé směně, vzbudila se na večeři, a pak byla celou noc vzhůru - pracovala na notebooku, koukala se na něco na netflixu nebo byla s lidma na recepci, ono těch lidí vzhůru zůstávalo vždycky víc, a večer/v noci byla největší sranda.. Zároveň, ale tohle řešení nikomu nedoporučuju. Proto jsem později už neměla tolik času prozkoumávat Londýn, jelikož jsem doslova všechna odpoledne prospala, ale poslední týden jsem si to opravdu vynahradila, a konkrétně noc předtím než jsem odjížděla jsme vyrazili s partou kámošů na techno party do Brixtonu a mě hned ráno potom jel autobus do Česka, takže jsem aspoň skoro celou cestu prospala (jinak jsem jela se Student Agency, které doporučuju, jeďte přímo z Prahy, na bus z Brna se nečeká, dělají se často přestávky na benzínkách a je to fajn).

moje poslední noc v Londýně

Co se týče atmosféry jinak, tak ta byla opravdu přátelská, mně trvalo chvilku se socializovat, přece jen jsou lidi, s kterýma si hned sedneš, s někým si prostě nesedneš vůbec, navíc lidé se skoro pořád střídají - staří odejdou, noví přijdou. Ve výsledku jsem zjistila, že z lidí, s kterýma jsem se ze začátku tolik nebavila, se stali mí kámoši a našla jsem si super partu lidí, s kterýma jsem pořád v kontaktu a máme v plánu se ještě vidět.
Ale pak jsou tu i fajn lidi, které jsem poznala, o nichž vím, že je třeba už nikdy v životě neuvidím s největší pravděpodobností, což je divný pocit, ale člověk za život pozná tolik lidí, že si na tohle asi musí zvyknout.
Ani bych nevěřila, jak ráda se budu seznamovat s novýma lidma - nejenom s těma, co tam pracují, ale i s hostama - jelikož někteří tam bydleli dlouhodobě, takže jsme tam všichni tak společně bydleli, taková komunita, a asi poprvý v životě mi přišlo, že na věkovém rozdílu nezáleží - jelikož mám zábrany s komunikací se staršíma lidma z jiné generace, i když mimo to tam byla většina lidí spíše podobná mému věku. Já konkrétně jsem tam byla nejmladší po nějakou dobu, při mých 19 ti letech.
A lidi, na které narazíte v hostelu, jsou většinou super open-minded a celkově otevření novým věcem a novým lidem a i právě proto jsem si s tolika lidma nakonec sedla.
A když se chceš s někým začít bavit, prostě za nima jdi, o nic nejde, lidi jsou v pohodě - kéž bych se tímhle řídila i na střední.

takové klasické posezení na dvoře

Upřímně, byly momenty, kdy nezáleželo vůbec na tom, že jsem byla v Londýně, v podstatě jsem mohla být kdekoliv na světě - to dokazuje, jak na člověka působí jen přítomnost lidí okolo.
A taková poznámka mimo, jakmile je člověk pryč z Česka, najednou se po něm lidi shání a ptají se, jak se má, což působí strašně falešně, zvlášť u lidí, které potom při "návratu" do Česka znovu vidím a jde vidět, jak "nadšení" z mé přítomnosti jsou.

Jinak tenhle článek sepisuju na základě mého deníku, který si vedu už strašných let, ale někdy bylo pro mě těžké si najít čas si zapsat do tohoto deníku, jak člověk nemá nikdy chvilku sám pro sebe, tak to musí do života zakomponovat jinak, s těma lidma okolo a zkrátka se trochu umět přizpůsobit okolnostem - na čemž pořád pracuji, ale myslím si, že mě baví právě ta nevyzpytatelnost všeho.

Takové trochu mimo "poučení" nebo naučení souvisí s tím poznáváním nových lidí, lepší je si udělat nepřátele než fake přátele - zkrátka je lepší být k někomu brutálně upřímný než jít s proudem a zjistit, že jseš "kamarádem" někoho, koho vlastně nemáš rád, není to fér ani k jednomu z vás.

Na závěr musím dodat, že se jednalo o skvělou zkušenost, člověk se stane určitě víc samostatným - jestli už předtím nebyl, pozná spoustu nových lidí, naučí se spoustu nových věcí - nejenom o tom, jak hostel funguje, ale o různých věcech a různých situacích. Největším mínusem je určitě to, že člověk nikdy nemá chvilku jen sám pro sebe, nikdy není sám - i přesto jsem v tomto hostelu zůstala více jak tři měsíce, skoro jsem tam zůstala i na Vánoce, i když se přiznám, že jsem měla několik menších záseků, kdy jsem si říkala, že to nedávám, což možná souvisí jenom s mým mentálním rozpoložením celkově.

Určitě mi napište vaše zkušenosti s work exchange do komentářů, tohle pravděpodobně nebude moje jediná zkušenost s tímto typem práce.







když vám zalehne kočka

a v Anglii i na Halloweena

takhle to možná vypadá, že moje představa zábavy je jen pití a cigarety, a ne, není to jen o tom, ale ráda si posedím a popovídám s fajn lidma, to jsou takovéty pohodové večery


tématicky podobné články:
filmové maratony v kině vs. v hostelu: http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2018/02/filmove-maratony-v-kine-nebo-doma.html
článek plný fotek a myšlenek, přičemž některé z nich souvisí i s mým pobytem v Londýně: http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2018/02/myslenky-ohlednuti-i7.html
dobrovolničení na hudebních festivalech v Anglii: http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/09/dobrovolniceni-na-hudebnich-festivalech.html
pár fotek z Londýna v létě: http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/09/na-par-dni-v-londyne.html

pro více fotek nejenom z Londýna mě můžeš sledovat na instagramu @juliekrocova

Jestli máte jakékoliv otázky k Londýnu nebo vlastně k čemukoliv, napište je do komentářů a já budu na všechny otázky odpovídat :)

Mohlo by tě zaujmout:

2 komentářů

  1. Tak to je skvělá zkušenost. Já pracovala jako au pair v St Albans a Londýn miluji. Plánuješ ještě někam vyrazit? Jinak děkuji za tip, znala jsem pouze workaway. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě! Já se většinou ve všem rozhoduju na poslední chvíli, podle příležitostí a situace, ale určitě chci procestovat tímhle způsobem víc z Evropy - třeba Španělsko či Portugalsko mě teď dost láká. I další zkušenosti budu sepisovat do článků :)

      Vymazat

Děkuju za návštěvu i komentář :)