Setkání s Alenkou

Tato povídka byla napsaná kvůli jedné soutěži, kdy úkolem bylo napsat povídku, kde se bude postava z nějaké knihy a s tou postavou se já se...

Tato povídka byla napsaná kvůli jedné soutěži, kdy úkolem bylo napsat povídku, kde se bude postava z nějaké knihy a s tou postavou se já setkám. Vlastně to bylo něco jako "Jakou knižní postavu byste chtěli potkat a jak by to probíhalo?". 

Jdu parkem a plánuji si, že přečtu dalších pár kapitol z Alenky v říši divů. Už vidím svoji oblíbenou lavičku, kam jsem hodlala zamířit, když kolem mě proběhne dívka v modrých šatech, která mi věkem může být velmi blízko. Vypadá to jakoby něco nebo někoho pronásledovala. Nedá mi to, a proto nenápadně rychlou chůzí spěchám za ní. Ale dívka utíká stále rychleji, a tak i já se poddám rychlému běhu. Zatočím na cestičku za keři a tu náhle nikdo nikde. Opatrně našlapuji dál a rozhlížím se. Vždyť není možné, abych ji ztratila z dohledu, běžela jsem jen pár metrů za ní. Udělám další krok vpřed - do prázdna. Přede mnou v zemi zeje díra, které jsem si nikdy dříve nevšimla, ale teď je pozdě. Ztrácím rovnováhu a padám. Pode mnou, asi pět metrů, zavleje látka podobná té, z které byly šaty oné dívky. Kolem mě je černočerná tma a já ztrácím pojem o prostoru i čase. Za nějakou dobu - netroufám si odhadnout, jak dlouhou, spadnu na kamennou podlahu. Tu náhle vidím jasněji jakoby přibylo světla, ale přitom svět byl daleko nade mnou. Rozhlédnu se kolem sebe a zahlédnu vlající šat mizející v malilinkatých dvířkách přímo přede mnou. ,,Jak se jenom dostanu těmi dvířky, tam na druhou stranu?" položím si v duchu otázku. ,,Vžďyt je to jasné, ta dívka v šatech je určitě Alenka a v parku zahlédla bílého králíka!" řeknu nahlas. A v ránu mě i napadne, jak se dostat dveřmi na druhou stranu. Očima hledám stůl, je v rohu pokoje. Běžím k němu a popadnu lahvičku, která stojí na něm. Ani vteřinu se nerozmýšlím a vyklopím její obsah do sebe. A okamžitě se zmenším, přesně na velikost dvířek. Rozběhnu se k nim a uvědomím si, že jsem udělala tu samou chybu jako Alenka - zapomněla jsem na klíč. Otočím se zpátky ke stolu a uchopím koláček ležící pod ním. Trochu si uždibnu - a vyrostu. Vezmu klíč, napiju se a odemknu dvířka ve zdi. Nadechnu se a vstoupím do zcela jiného světa. Přede mnou stojí Alenka, která vypadá notně vyděšeně a už se chystá rozběhnout pryč, když králík stojící vedle ní vyhrkne: ,,Neboj. Ta je taky ze světa nahoře" Usměju se a představím se: ,,Ahoj Alenko, já jsem Julie." Alenka se podiví: ,,Jak znáš moje jméno?" Podívám se na králíka a ten zavrtí hlavou. ,,Ále, tak jsem to tipla." Alenka mi sice moc nevěří, ale aspoň jsem jí neprozradila, že o ní existuje kniha. Tak jsem se jí zeptala: ,,A co tu vlastně děláš?" Alenka mi kupodivu povypráví celý svůj příběh - tak jak ho známe z knih. Jak se ukáže čas v tomto světě ubíhá docela jinak, a tak mezitím než jsem vešla do dvířek, Alenka stihla zachránit svět v králičí noře a já jsem měla informace z první ruky. Společně jsme potom vyšly zpět na povrch a já ještě dlouho přemýšlela o našem setkání.

Postava: Alenka
Kniha: Alenka v říši divů
Spisovatel: Lewis Carrol

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuju za návštěvu i komentář :)